Téma měsíce - červen 2017

Filantropie či dobročinnost neměly v Česku do nedávna úplně dobrý zvuk. Situace se ale pomalu mění. Češi dnes patří na světovou špičku, pokud jde o pomoc prostřednictvím dárcovských SMS. Mnoho lidí si ale uvědomuje, že peníze jsou sice potřeba, ale tahle pomoc je trochu neosobní. Proto se začínají zajímat i o to, jak by mohli pomáhat osobně. Nemusí přitom jít jen o dlouhé cesty do nebezpečných míst.

Věnovat se dobrovolnictví naplno si nemůže dovolit každý. Někomu to nedovolí jeho finanční zázemí, někdo si možná uvědomuje, že to pro něj není to pravé. Přesto ale chce pomáhat. Není to tak dávno, co se byla v Česku dobročinnost vlastně synonymem filantropie, tedy finanční podpory prospěšných projektů, za kterými stál někdo jiný. Firmy prostě část svého zisku poslali nějaké vybrané nadaci, možná občas koupili i nějaké dárky, a lidí to dělali podobně, posílali dárcovské SMS nebo příspěvky na konta. Jenže doba se mění.

Pomáháme pomáhat

Čínská moudrost říká: "Daruješ-li člověku rybu, nakrmíš ho na jeden den, naučíš-li ho lovit, dáš mu potravu pro celý život." Stále rostoucí počet lidí, ale i firem, si začíná uvědomovat, že jen samotná filantropie nestačí. I sami lidé chtějí dělat něco víc, než jen posílat peníze. Také proto se i u nás začíná prosazovat koncept, který se označuje anglickou zkratkou CSR, tedy společenská zodpovědnost firem. Samozřejmě, že filantropie, tedy finanční pomoc, je jeho součástí. Ale CSR jde ještě o krok dál, je založena na tom, že dobročinnost by se měla posunout z oné neosobní roviny do té osobní. To znamená, zapojit do ní všechny zaměstnance firmy, aby i oni věděli, že firma něco dobrého dělá.

Bez toho totiž někdy mají zaměstnanci pocit, že různé firemní příspěvky nadacím nebo sponzoringy jsou vlastně jen vyhazováním peněz, někdy dokonce, že je tak firma obírá o peníze, které by mohli dostat sami. Pokud ale mají šanci pochopit, proč se firma v té které dobročinné akci angažuje, nebo dokonce spolurozhodují o tom, jak se prostředky využijí, najednou začínají chápat, že tady jde o víc. Už to není jen anonymními transfer peněz, najednou všichni, kterým pomáháme, dostávají nějakou tvář.

Tenhle přístup většinou nese firmám výsledky nejen v tom, že dokáží při různých sbírkách vybrat na různé podporované projekty mnohem více peněz, protože se zapojí i zaměstnanci. Často to - možná trochu paradoxně - pomůže i posílit vazbu lidí k firmě samotné. Najednou se zdá, že práce pro firmu má nějaký jiný smysl, než jen produkce peněz.

Zapojit vlastní ruce

Součástí velké části CSR programů je také tak zvaná dobrovolnická práce. Jakkoli se na tuhle část dříve dívalo hodně přes prsty, dnes se ukazuje pro zaměstnance jako jedna z těch nejatraktivnějších. Ono totiž dobrovolnická práce nemusí znamenat jen dlouhodobé zaměstnání na plný úvazek. Může to být jen šance udělat něco pro druhé ve volném čase, nebo v čase, který přesně pro tento účel poskytne zaměstnavatel.

Různé firmy k této oblasti přistupují různě - některé pořádají tak zvané dobrovolnické dny, kdy se celá společnost, nebo třeba jen několik oddělení, vydají společně pomáhat tam, kde je to potřeba. Mohou se tak zapojit do nějakého charitativního projektu, případně pomoci s prací, na kterou například dětský domov či nějaký ústav prostě nemá kapacitu či peníze. Může to být docela dobrá forma tzv. teambuildingu, šance poznat kolegy z kanceláře i jinak, než za počítačem. Třeba při úpravě živého plotu, hrabání trávy nebo jakékoli jiné práci, která je potřeba.

Fyzická práce je samozřejmě fajn a může zafungovat jako jistý typ terapie. Ale některé společnosti jdou ještě o kus dál. Dají totiž svým zaměstnancům prostor, aby vlastně darovali sami sebe, přesněji své schopnosti a dovednosti. Obvykle to funguje tak, že každý zaměstnanec dostane za rok určitý prostor, který může strávit dobrovolnickou prací ve veřejně prospěšných subjektech, které s firmou spolupracují. Pak to může vypadat tak, že v rámci tohoto času mohou například účetní či ekonomové pomáhat s vedením účetnictví nadace či spolku, IT specialisté se mohou postarat o počítače nebo třeba vést kurzy IT dovedností pro děti v dětském domově, právníci mohou pomoci s různými spory či zvládnutím legislativy, možností je neskutečně mnoho.

Pocit k nezaplacení

Kdo si někdy něco podobného vyzkoušel, potvrdí, že takovéto zapojení je spojeno s úplně jiným zážitkem, než poslání dárcovské SMS. Najednou se vaše práce stává součástí něčeho dobrého, pro mnoho lidí je tak tak trochu jako najít smysl života. Nemusí proto dobrovolnické práci obětovat veškerý svůj čas, dokonce ani ten volný, přesto mohou pomoci něčemu, co má nějaký účel, cíl, co má nějaký význam. Firmám, které jim něco podobného umožní, se tahle dobrá vůle obvykle bohatě vrací. Protože spokojení a motivovaní zaměstnanci jsou tím největším bohatstvím, které může firma mít.